Rok 2015 je pro pobočku Člověka v tísni v Kladně významným mezníkem. Před patnácti lety zde vyšli Saša Karička a Kalmán Daňo poprvé do terénu.

Neměli žádné pracovní zázemí, jejich provizorní kancelář zastávaly převážně kladenské ubytovny, kde bylo v tu dobu třeba akutně pomoci lidem žijícím ve znevýhodněných životních podmínkách. Terénní pracovníci se snažili hasit palčivé problémy lidí, kteří je požádali o pomoc. Kromě toho posilovali jejich sebevědomí a kompetence, aby tuto podporu v budoucnu již nepotřebovali.

Tým lidí se postupně rozrůstal, a proto v roce 2005, tedy přesně před deseti lety, vznikla oficiální pobočka Člověka v tísni v Kladně. Nová frakce v čele s Petrou Sedláčkovou se usídlila nejprve ve Fibichově ulici, kde fungovala po dobu pěti let. „V Kladně jsme otevřeli první kancelář – kontaktní centrum v květnu 2005 ve Fibichově ulici. Jednalo se o bývalou garáž a technické nedostatky vyvážilo nadšení. Původně sloužila pouze jako zázemí pro terénní sociální pracovníky a konzultační a poradenské místo. Ještě v témž roce jsme rozšířili spektrum poskytovaných služeb o vzdělávání pro děti a mládež – zejména doučování a počátky kariérního poradenství. Poptávka po službách byla obrovská, situace lidí na okraji alarmující. Nejvíce potřebných bylo tehdy z takzvaného Masokombinátu,“ zavzpomínala na počátky pobočky Člověka v tísni v největším středočeském městě Petra Sedláčková.

Po svých počátcích v garáži čekalo pobočku ještě dvojí stěhování. Nyní má současnou adresu již čtyři roky v Kročehlavech. Postupem času se nabídka služeb Člověka v tísni v Kladně stále rozšiřovala a kromě pomoci terénních sociálních pracovníků a doučování v rodinách zde také začal fungovat předškolní klub pro děti od čtyř do šesti let nebo také nízkoprahový klub Křižovatka určený pro starší děti.

"Letos tedy máme důvod slavit několikanásobné výročí. Za současný tým, ale i předešlé zaměstnance kladenské pobočky můžeme říci, že jsme velmi rádi součástí organizace přispívající ke zkvalitnění životních podmínek lidí, kteří v životě neměli tolik příležitostí. Samozřejmě si především přejeme, aby v budoucnu naší pomoci nebylo třeba, nicméně dokud tento moment nenastane, budeme se nadále snažit pomáhat ke štastnějším životním příběhům," dodává Karolína Fojtová.